Když se narodí dítě, tak je čisté jako lilie, nepopsaný list. Nemá žádné zkušenosti a ani nebylo nijak vychováváno a ovlivněno společností. Jeho první dny, týdny a měsíce jsou protknuty pouze potřebou dostávat lásku, (jídlo a péči). Jak pomalu roste, tak mu jsou vštěpovány různé programy a postupy, které automaticky přebírá a nese si je dál do života.
Jednou z našich největších lidských slabostí je strach. Strach z toho, co si o nás myslí okolí, strach z toho, že nás odmítnou, že nebudeme milováni. Proto se v mnoha, ne-li ve většině, případů chováme tak, jak se od nás očekává – tak, jak je to „správné“.
Ale co je vlastně to správně? Zkusili jste si někdy představit, jak by vypadal Váš život, kdybyste se nemuseli bát toho, že budete odmítnuti? Jak by vypadal Váš život, kdybyste se mohli chovat tak, jak chcete?
Sebepoznání je vlastně cesta sama k sobě, kdy se seznamujete a poznáváte programy, které máte naučené, seznamujete se sami se sebou. Čím méně se znáte, tím méně můžete věřit sami sobě a když nevěříte nebo nerozumíte sami sobě, jak potom můžete rozumět ostatním lidem?
Sebepoznání je zkoumání vlastních vědomých myšlenek a pocitů, vnitřních prožitků a procesů probíhajících ve vědomí.
